Projekt 101/1001: Třetí čtvrtletní zhodnocení

31. prosinec 2015 | 12.57 |
blog › 
Projekt 101/1001: Třetí čtvrtletní zhodnocení
Letošní silvestrovské bilancování bude ve znamení Projektu tisíce a jednoho dne a vyhodnocování cílů, které se mi za další čtvrt rok podařilo splnit. Musím vás však upozornit, že tentokrát to nebude tak slavné jako v září :o), nicméně něco jsem přece jen splnit zvládla:

č. 20 – Napsat článek o filmu Hunger Games: Síla vzdoru – 1. část, na kterém jsme byli vloni v kině

Publikováno 20. listopadu 2015, tedy v den návštěvy posledního dílu v kině (tudíž za dvě minuty dvanáct :o).

č. 23 – Napsat článek o dubech

Publikováno 29. října 2015. Upřímně řečeno jsem si myslela, že s dopisováním restů z loňského a předloňského roku začnu mnohem dřív, jenže se toho letos dělo tolik, že jsem nestíhala sepisovat ani akce aktuální :o(

č. 32 – Vyšít kolegyni pro štěstí obrázek k narození miminka

Návrh jsem zvládla udělat už v červenci, pak přes léto moc času na vyšívání nebylo, ale na podzim, když se přiblížilo datum porodu, jsem se do toho obula pěkně naplno a za nějaké tři týdny bylo dílo hotovo (konkrétně 24. října 2015).

č. 33 – Udělat nějaký pěkný návrh na vyšívanou vánoční baňku

Návrh (po několika předchozích marných pokusech) dodělán 28. listopadu 2015, v průběhu samotné realizace ale ještě nejspíš dojde k drobným úpravám (koneckonců jako vždycky :o).

Návrh baňky

č. 35 – Udělat bambulové sněhuláky pro kolegy z práce

Tak s tímhle cílem už to letos vypadalo hodně bledě, zejména kvůli tomu, že se mi zpočátku rapidně zkrátil čas na jejich dokončení, když jsme de facto všichni končili 30. listopadu. Naštěstí jsme se v období adventu několikrát slezli na punč a různé podrby, takže jsem stihla všech šest sněhuláků úspěšně donamotat (i když se to neobešlo bez nehod a kvůli čaji, který jsem si jednoho večera šikovně rozlila na pracovní stůl, jsem musela některé bambule předělávat, neb se mi po vyprání v pračce rozmotaly :o). Uplést pro ně čepice a šály v různých barvách jsem zvládla už vloni, kdy jsem si tak nějak předsevzala, že musím všem svým kolegům oplatit jejich dobrotu a konečně jim taky dát nějaký ten pěkný osobní vánoční dárek, jako to oni dělali v předchozích letech (a já na to vždycky zapomněla), ale dál už jsem se nedostala... až letos :o). Že to ale díky nedávným událostem bude u některých zároveň dárek na rozloučenou, by mě tenkrát ani v nejmenším nenapadlo :o(

Sněhuláci 01  Sněhuláci 02

č. 44 – Znovu si přečíst Bezpečný přístav od Nicholase Sparkse

Dočteno 9. prosince 2015. Podzim je zkrátka ideální čas pro trochu té romantiky, navíc když je na vás okolní svět "škaredý", je milé přečíst si příběh, u kterého víte, že dopadne dobře :o)

č. 93 – Zase si pořádně zapařit na našem vánočním večírku

Tenhle cíl už jsem pomalu řadila mezi nesplněné, protože ještě v listopadu jsem si nějak neuměla představit, že bych šla pařit na vánoční večírek, když jsem dostala "vyhazov". Ale nakonec se zprčila parta fajn kolegů s tím, že ať už je to jakkoli, byla by škoda na večírek nejít a neužít si trochu té legrace, a tak jsem se nechala přemluvit a "svezla" jsem se s nima a nakonec jsem za to strašně ráda, protože letošní vánoční večírek se myslím vydařil ještě víc než ten loňský. Zase jsem se cítila báječně uvolněně (i bez nadměrné konzumace alkoholu, připomínám :o), zase jsme se hodně nasmáli, natančili a dokonce došlo i na zpěv na pódiu (myslím, že kdybych si bývala nechala v seznamu cílů i to karaoke, které jsem tam původně chtěla napsat, tímhle bych ho hravě splnila :o). Zkrátka pařba jak má být (tedy podle mých měřítek :o) a nejspíš i povedená rozlučková tečka, neb příští rok už nám při večírkování bude stoprocentně chybět jedna z nejodvazovějších kolegyň, která si díky tomu, co se u nás stalo, našla lepší práci :o(

Co se týče rozpracovaných cílů, tak v tomhle stádiu zatím stále zůstávají všechny ty dlouhodobé cíle zahrnující pravidelné činnosti, ale přibylo i pár nových, které by se mi při troše dobré vůle mohlo podařit dokončit v následujícím čtvrtletí :o)

č. 24 – Každého čtvrt roku napsat zhodnocení, jaké cíle se mi podařilo splnit :o)

Opět splněno :o). Ale musím říct, že tyhle čtvrtletní zhodnocení jsou neuvěřitelná fuška. Sepsat všechno aspoň trochu srozumitelně, na nic nezapomenout, přidat nějaké ty fotky, tabulky, grafiky, no co vám budu povídat, práce vždycky minimálně na týden.

č. 25 – Splnit alespoň 80% z cílů, které si tímhle projektem stanovím

S celkem sedmadvaceti splněnými cíli jsem se propracovala k 26,73%. Jupííí, už jsem za čtvrtinou :o)

č. 34 – Vyšít vánoční baňku na stromek

Vzhledem k tomu, že návrh se mi podařilo udělat už na konci listopadu, dělala jsem si nějakou chvíli naději, že bych baňku mohla stihnout vyšít do Ježíška a zabalit pod stromeček. Bohužel při všech těch ostatních úkolech a činnostech a navíc oslabená zákeřným bacilem jsem to nakonec nestihla. Ale něco málo už vyšito je, a tak si myslím, že mi to nedá, nevrhnout se na vyšívání ještě i začátkem roku, byť bude do dalších Vánoc pěkně daleko. Alespoň to bude pěkně v klidu a pohodě a na příštího Ježíška budu mít fóra :o)

č. 46 – Konečně zase přečíst alespoň jednu knihu v angličtině

Přiznám se, že když jsem si v rámci projektu plánovala, že bych si konečně po dlouhé době měla zase přečíst nějakou knihu v angličtině, měla jsem na myslí spíš Mrazení od Maggie Stiefvaterové nebo nějakou tu Dorothy Dunnettovou. Místo toho jsem ale někdy v průběhu listopadu sáhla po Gabrielově infernu od Sylvaina Reynarda, což je můj asi největší guilty pleasure za poslední roky, protože jde de facto o červenou knihovnu. Jenže když jsem si předtím přečetla knihu v češtině, neskutečně dobře jsem se u ní bavila. Hýří totiž poměrně vtipnými perličkami a průpovídkami, které si člověk jednoduše zamiluje, a rozhodně nejde o žádnou prostoduchou vymývárnu mozků ala Padesát stínů pana Greye. I když pár vzdálených podobností by se najít dalo (mám ale za to, že formát všech románů červené knihovny je hodně podobný), obsahově je to nesrovnatelné. No každopádně se můžete těšit na samostatný článek o téhle knize až dolouskám i jeho původní anglickou verzi, k jejímuž čtení mě naprosto nečekaně přivedla neodolatelná touha zjistit, jak se anglicky řekne "směšná ohavnost" :o)

č. 47 – Přečíst každý rok alespoň 20 knih

Pro rok 2015 mám splněno – přečetla jsem celkem 22 knih o průměrné tloušťce zhruba 300 stran. Dokonce jsem se teď ke konci roku odhodlala ke čtení e-knih, konkrétně to začalo výše zmiňovaným Gabrielovým infernem v češtině (přestože mi bylo kamarádkou doporučeno, bylo mi líto vyhazovat peníze za tištěnou knihu, když jsem měla nepříjemné podezření, že by to mohl být stejný brak jako Padesát odstínů šedi; nakonec mi celou trilogii přinesl Ježíšek :o), potom první díl Měsíčních kronik s názvem "Cinder" od Marissy Meyerové, kterou jsem se rozhodla zkusit přečíst na základě recenze lunasisters a taky jsem se bála, že se mi nebude až tak moc líbit, ale nakonec musím uznat, že se to četlo moc dobře, má to nápad, je to čtivé, i když poměrně hodně sci-fi, ale stejně jsem zvědavá, co bude s hlavní hrdinkou dál, a nejspíš si proto přečtu i další díly, protože ač inspirováno pohádkou o Popelce, happy end a svatba s princem se rozhodně nekonala :o). A do třetice teď čtu coby e-knihu Gabrielovo inferno v angličtině.

č. 68 – Podívat se aspoň jednou za 14 dní na film, který jsem nikdy předtím neviděla

Koukání na filmy zvládám dobře v jakémkoli ročním období :o), ve třetím čtvrtletí se konkrétně jednalo o:

Hercules s Dwaynem "Rockem" Johnsonem, upřímně čekala jsem, že to bude horší, ale nakonec to celkem šlo, sice to není žádná špičková historická řežba jako Trója nebo Království nebeské (i když se autoři asi o něco podobného snažili), ale má to aspoň hlavu a patu.

Muži v černém 3 – v podstatě to asi bylo na podobné úrovni jako druhé pokračování, ale mě osobně už to nějak nebere, všechno to cestování časem a neustálé pošťuchování "seznamujících" se kolegů mi přišlo pořád na jedno brdo, ale možná už jsem zkrátka z Mužů v černém vyrostla :o(

Divoká dvojka – bohužel přesně tak trapná americká komedie o dvou nesourodých ženštinách, z kterých společné útrapy a snaha o přežití udělají kamarádky, jak jsem se podle traileru bála :o(

Hitman: Agent 47 – je vtipné, že jsem se na první díl dívala hlavně proto, že se mi zalíbil trailer na dvojku, a ve výsledku se mi možná první díl líbil nakonec přece jen o fous víc než tenhle :o) Ale pořád jsou tu dobré hlášky, střílečky, jen je občas trochu přitažené za vlasy to jejich genové inženýrství a téměř nadpřirozené schopnosti, jinak ale celkem dobrý :o)

Hunger Games: Síla vzdoru – 2. část (bude samostatný článek :o)

Raubíř Ralf – tak na tenhle animák jsem koukala speciálně na Mečounovo doporučení a musím říct, že mě hodně příjemně překvapil. Fakt vtipné hlášky, solidní děj, no prostě po dlouhé době animák, jak má být :o). Hodně mi připomíná první pixarovky, kde si autoři dávali záležet na originálním prostředí a hračičkovsky vymakaných dialozích. Navíc ve mně Raubíř Ralf vyvolal neodolatelnou chuť vyhrabat jednu poměrně starou počítačovou hru, kde jste coby takový "Felix opravář" zasklívali okna a jeden zlý motorkář vám v tom neustále bránil :o)

V hlavě – animák, jakých mi poslední dobou přijde spousta, snaží se být poučný a vtipný, ale ve výsledku je to nemastné neslané cosi, co po zhlédnutí do čtyřiadvaceti hodin zapomenete.

Nikdy není pozdě – další americká rádoby komedie o tom, jak se stárnoucí rockerka snaží najít cestu zpátky ke svým dospělým dětem, které kdysi dávno nechala na krku svému ex-manželovi, aby se mohla věnovat své pseudokariéře. Nezachrání to ani Meryl Streepová v hlavní roli, je to sebelítostivě patetické a lehce depresivní, bohatě stačí přetrpět jedinkrát za život :o(

Martin a Venuše – české filmy obecně moc nemusím, protože se mi málokdy stane, že by se mi líbily. Martina a Venuši si pamatuju ještě z doby, kdy šla do kin, a já si říkala, že by to podle ukázek možná nemuselo být tak špatné. Když jsem film objevila v nabídce Student Agency, zkrátila jsem si s ním cestu do Prahy, ale nadšená jsem z něj zrovna nebyla. Nějak jsem opět nepochopila, co se jím autoři snažili divákovi sdělit, neb o nějakém prozření ať už hlavního mužského hrdiny o tom, že péče o děti není žádný med, nebo jeho manželky Venuše, že její život vlastně není tak špatný, že může být ještě hůř, se rozhodně nekonalo. Celý film je jen jakousi slátaninou nejrůznějších scén, které mají být rádoby vtipné (excesy rozmazlených dětiček se nejspíš měly podobat těm Tomáše Holého, ale skutek utek), zkrátka další český biják o ničem :o(

Kick-Ass 2 – upřímně řečeno jsem ani nevěděla, že se točilo pokračování, ale první díl se mi moc líbil, protože hezky konfrontoval komiksové hrdiny s realitou a malá "Zabíjačka" zkrátka neměla chybu. Druhý díl se nese v podobném duchu, a i když jde občas o humor trochu hrubšího zrna, bavila jsem se u něj stejně dobře jako u jedničky (opět mi dělal společnost v autobuse Student Agency, tentokrát po cestě z Prahy, když jsme se vraceli z Draculy :o)

Korunní princ – to bych nebyla já, abych se o Vánocích nekoukla na nějakou tu novou pohádku :o), Korunního prince docela chválili na mém oblíbeném Moviezone (resp. na jejich televizní odnoži), tak jsem si řekla, že začnu s ním. V podstatě to není až tak špatná pohádka, ale opět taková nedodělaná nebo jak bych to řekla, spousta věcí v jednom a pak se pořádně nevěnuje ničemu (princ musí zabít draka a ještě k tomu vyhrát turnaj, není už to trochu moc?), a v závěru se pak všechno tak nějak narychlo odbyde jako by autoři najednou zjistili, že už natočili 90 minut filmu a musí to teda honem nějak zaříznout. Zase mi chybělo nějaké závěrečné rozuzlení, jako jestli si princ někdy vzpomněl na všechno, co po nápoji zapomnění zapomněl, nebo mu zůstal vymytý mozek až do smrti? Jak potrestali jeho bratra za to, že se ho pokusil sprovodit ze světa, to vážně dostal jen jakési ledabylé domácí vězení? Všechno je jen tak lajdácky naznačené nebo utrousené na půl huby, ale nedořešené. Navíc mě princ s tím svým zapomínáním trochu štval – který blbec se napije nápoje zapomnění třikrát za sebou? Připomínalo mi to jeden starý vtip o tom, kterak idiot najde v lese kouzelnou houbu... Jinak bylo docela hezké, jak autoři odkazovali na Sarumana (čaroděj v podání Josefa Abrháma :o) nebo na Příběh rytíře (viz. rytířský turnaj o princezninu ruku) a taky vybrali konečně opravdu hezkou princeznu v podání Evy Josefíkové, ale chtělo by to ještě doladit.

č. 80 – Znovu jít na koncert MUSE

Lístek na pražský koncert 4. června 2016 už mám koupený, teď jen naposlouchat nové album a čekat a čekat :o(

Lístek MUSE 2016

č. 87 – Chodit víc pěšky (v úplně ideálním případě si pořídit krokoměr a dostat se za hranici deseti tisíc kroků denně :o)

No tak s chozením to dopadlo přesně tak, jak jsem se v zimních měsících bála, že to bude, a sice obzvlášť v prosinci jsem toho moc nenachodila – zaprvé proto, že jsem nechodila do práce, zadruhé proto, že prostě byly Vánoce, a zatřetí proto, že jsem chytla nějakou chřipku a ještě pořád trochu pokuckávám, takže si ráda lebedím zavřená pěkně v teple domova :o). Nicméně v říjnu a listopadu jsem ještě nebyla takový lazar a budižkničemu, takže to statisticky nevypadá až tak tragicky :o). Za dny, kdy jsem ještě "chodila", jsem našlapala v průměru 7.430 kroků, což je sice míň než minulých 8.800 kroků, ale zase je to pořád ještě lepší než počátečních 7.100 kroků z prvního čtvrtletí. A zvládla jsem několikrát překročit i onu magickou hladinu deseti tisíc kroků, konkrétně hned 8x, a nejvyšší počet ujitých kroků se i v tomhle čtvrtletí hodně blížil předchozímu – tentokrát jsem ušla 16.218 kroků (minule bylo mým absolutním maximem 16.906 kroků). Takže tak, s novým rokem se budu snažit do toho zase šlápnout, ať mám probůh aspoň nějaký pohyb :o)

Krokoměr 3Q

č. 88 – Alespoň 1x ročně vytřídit oblečení, které nenosím, příp. i boty

Pro letošek se mi nakonec podařilo velkou "čistku" dokončit, i když to nebyla žádná hurá akce za jeden víkend, ale šlo to tak nějak postupně. V říjnu jsem protřídila všechny své botky a nemilosrdně jsem dala na odpis i dvoje lodičky, přestože jedny jsou opravdu nádherné, takové lesklé (ale ne lakovky), jakoby látkové, no prostě úžasné, srdcová záležitost, jenže jsem si koupila svoji obvyklou velikost 39 a ony se mi nejspíš kvůli vyššímu podpatku (který ale právě vypadá moc pěkně a sexy) vyzouvají :o(. Nepomohly ani opatěnky, ani takové ty gelové polovložky do špičky (naopak po jejich nasazení jsem pak měla po jediném večeru puchýře i na místech, o kterých jsem si myslela, že se tam člověku puchýře nikdy udělat nemůžou, a stejně se mi zouvaly :o(. No a v prosinci se mi podařil i celkem rozsáhlý vánoční úklid s přeuspořádáním knihovny a vytříděním spousty papírů :o)

č. 89 – Alespoň 1x měsíčně strávit jeden celý den bez PC

Splněno. 11. října jsem se plně zaměstnala domácími pracemi jako je vaření, pečení či žehlení, 7. listopadu jsme si udělaly prima den s kamarádkou před koncertem Davida Kollera, 19. prosince jsme byli v Praze podívat se letos už podruhé na muzikál Dracula (a líbil se mi snad víc než na jaře, přestože jsme v hlavní roli neměli štěstí na Dana Hůlku, ale opět na Mariana Vojtka, zpívalo mu to nějak líp, jen obsazení Lorraine mohlo být zpěvácky lepší – Kamila Nývltová nemá totiž zdaleka tak hezký hlas jako Leona Machálková – a viděli jsme v představení dokonce i Geňu coby "pasáka" Nicka :o). No a potom samozřejmě 24. prosince, to ze zásady počítač nezapínám (navíc bych stejně neměla kvůli všemu tomu chystání a smažení kdy :o)

č. 91 – Užít si alespoň jednou opravdu pohodový a klidný advent

To, že si udělám hezky klidný a pohodový advent, jsem si plánovala už od loňska (byla jsem rozhodnutá poučit se ze svých chyb a nelítat zkrátka jako hadr na holi), pro jistotu jsem si to napsala i do svých 101 cílů, abych jakože věděla, že se budu fakt snažit, a opravdu jsem se snažila, jen mi celkovou pohodu trochu kazilo to chození po pohovorech :o(. Ale jinak to nebylo až tak zlé (stres ohledně hledání nové práce by mi logicky pokazil jakékoli roční období), první adventní víkend byl dokonce naprosto úžasný a kromě jiného jsem si udělala radost živým adventním věncem. Potom se to samozřejmě sem tam trochu zadrhlo a nebudu machrovat, že se mi jakákoli depka úplně vyhnula, ale celkově myslím můžu říct, že to mohlo dopadnout i hůř. 23. prosince večer se mi v nitru rozléval příjemný pocit klidu a spokojenosti, že jsem zvládla všechno, co jsem chtěla (a co jsem nezvládla, tak jsem si s čistým svědomím ze seznamu vyškrtla – proč se péct se šesti druhy cukroví, když nestíhám a bohatě mi budou stačit tři, no ne? :o), měla jsem uklizeno, napečeno a splnila jsem všechny sliby, které jsem dala. Dokonce jsem se během adventu viděla vlastně se všemi svými blízkými a přáteli (ať už na snídani nebo na punči nebo prostě jen tak :o), a to je podle mě to nejdůležitější, trávit čas s těmi správnými lidmi :o). Kromě toho jsme byli i na báječném vánočním koncertu, tak kdo by řešil rozhádanou rodinu, která mi (mimo jiné) trochu kazila i radost ze zdobení vánočního stromku, nebo fakt, že se mi nikdo ani nenabídl, že by mi upekl nějaké to bezlepkové cukroví, když jsem teda chytla tu zatracenou chřipku a měla bych ležet... Na štěstí je zkrátka nutné pracovat, a tak jsem se i já bila jako lvice, abych si užila trochu té adventní pohody, a myslím, že se mi to ve výsledku docela povedlo. Příští rok to nicméně hodlám zvládnout ještě aspoň o fous líp, a proto nechávám tenhle cíl zatím jako rozpracovaný :o)

Na závěr nesmím zapomenout ani na moje dodatkové cíle, kterými se snažím vykompenzovat fakt, že jsem už během prvního čtvrtletí nezvládla dodržet cíl č. 36 "Nekupovat si žádné nové knihy, dokud nepřečtu ty, co už mám doma". Každopádně v třetím kvartálu se mi z dodatkových cílů podařilo splnit jen jeden jediný:

č. 106 Podívat se do Masných krámů a něco dobrého tam pojíst (v našem městě je to jedna z turistických must-see, ale já tam ještě nikdy nebyla, což je trochu ostuda)

Do Masných krámů jsme zašly s kamarádkou v sobotu 7. listopadu před koncertem Davida Kollera částečně proto, abychom si tam daly oběd, který byl mimochodem výborný (a po domluvě s obsluhou samozřejmě i bezlepkový), a částečně proto, že se tam prý Davídek Kollerů vloni před koncertem vyskytoval a kamarádka doufala, že bychom tam na něj mohly narazit i letos, což se nám teda nepovedlo, ale i tak jsme si ten oběd náležitě užily a nezapomněly jsme ani na dezert :o)

Pak mám ještě jeden dodatkový cíl dlouhodobě rozpracovaný cíl, a sice č. 107 Víc chválit (restaurace, hotely, představení, zkrátka všechno, s čím budu spokojená :o), v rámci kterého jsem se v tomhle čtvrtletí například rozhodla vykašlat se na článek o Utajeném koncertu Jihočeského divadla, protože se mi až tak moc nelíbil a nechce se mi sepisovat ryze negativní povídání, když mám ještě spoustu restů týkajících se mnohem hezčích událostí :o)
Tak, přátelé, a to je za třetí čtvrtletí trvání Projektu tisíce a jednoho dne všechno, kdo z vás dočetl až sem, má můj upřímný obdiv :o)

Stav 3Q

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší